Rok 2001 a 2002

 

A léta běží, vážení

Co se vleče, neuteče“, praví staré české přísloví. Na úřadech, jak se nám zdá, ho vítají, chápou a plně respektují. Hůře už takové a podobné moudrosti přijímáme my. Vždyť každý den, týden, měsíc nám připadá jako věčnost a ochlazuje naše počáteční nažhavení. Tu a tam se v průběhu oněch dvou let vloudila do našich myslí i pochybovačná otázka: „A podaří se nám vůbec ten náš sen?“

Roky 2001 a 2002 byly pro nás hlavně obdobím, kdy se na úřadech všech stupňů vyřizovaly, upřesňovaly, schvalovaly a doporučovaly postupy k převodu majetku. Nezbylo tedy nic jiného, než čekat. A přitom terén, který při našich průzkumech zvěčnil na digitálních fotografiích Tomáš Huluscha, přímo prosil o zásah.

Neradostná současnost a velkolepé plány do budoucna si vyžadovaly nejenom velké nadšení každého z nás, ale i peníze. A to hodně peněz! Jenomže sponzoři nebyli a o městský grant jsme zatím nemohli žádat, poněvadž jsme dosud oficiálně nic neměli. Navíc byla v ovzduší jistá nedůvěra. Bylo zapotřebí mnohé vlivné přesvědčovat o naší dobré věci a vysvětlovat jim, co vlastněš areál přinese nejenom členům klubu, ale i občanům Třebovic a celé obci.

Abychom aspoň trošku uklidnili své dušičky a přesvědčili odpovědné, že náš záměr myslíme vážně, vykáceli jsme koncem podzimu a následné zimě v přislíbeném prostoru náletové křoviny a stromy a snažili se aspoň z části upravovat terén. Byla to však jenom kapka v moři. Navíc pokud by naše žádost nebyla schválena mohli jsme si pouze zapsat odpracované hodiny do obecního výkazu veřejně prospěšných prací. Ale my jsme věřili.