Rok 2000
22. duben
I nečekané pády pozvedají
Nic se neděje náhodou, proto ani budování Sportovně-kynologického areálu v Ostravě – Třebovicích nezačalo jen tak. Významným mezníkem je 22.dubna 2000, kdy došlo k nečekanému.
Co se tehdy stalo?
Toho dne měla Základní kynologická organizace Ostrava-Poruba členskou schůzi, na které dosavadní místopředseda p. František Vlk vystoupil s obsáhlým hodnocením činnosti. Jeho čtyři kritické stránky zapůsobily na všechny tak, že po přečtení poslední věty nastalo nejdříve ticho, ale brzy se potrefení ozvali a diskuse se přenesla ve vzájemné osočování, které skončilo návrhem na odvolání místopředsedy z funkce. Návrh byl většinou schválen a František současně ukončil i svou činnost v organizaci.
Nebyl by to „beran“, který by klesl na kolena. Z první citelné rány mu pomohl kamarád p. Petr Noga. „Tak co, brácho, pokusíme se udělat svůj areál? V „čovce“ je místa dost,“ pravil a tím vlil Frantovi do žil novou krev. Jeho následná noc zdaleka nepatřila k těm nejklidnějším. Nejinak tomu bylo i přes den, stejně jako v dalších hodinách. Nápad byl střídán nápadem, jedna myšlenka střídala druhou...
Zdá se to neuvěřitelné, ale první počin byl realizován již za tři dny! 25. dubna byla podána žádost o pronájem pozemku nynějšího cvičiště.
A tak jsme začali
Žádost o převod nemovitosti (parcely č.1071 včetně příslušenství v k.ú. Třebovice ve Slezsku z OvaK a.s. Na Město Ostrava s následným svěřením Městskému obvodu Třebovice – část pozemku označené parcelou č. 1071/1) byla podepsána starostou našeho obvodu panem Františkem Šichnárkem 5. 5. 2000.
Čekat na kladné vyřízení žádosti nebo věřit ústnímu příslibu?
Nedočkavost nás přiklonila k víře, proto jsme zvolili druhou alternativu. Ve stavebním deníku „Sportovně-kynologického arálu“, vedeného Františkem Vlkem, čteno:
„V červenci a srpnu jsme začali sekat trávu a křoviny v areálu. Byl to vlastně začátek prací, na kterých se podíleli František Vlk, Eva Křikavová, František Vlachynski a částečně Adolf Tomečka.“
Více se zatím v přislíbeném areálu dělat nedalo, ale ani tak jsme nenechali ruce v klíně, což dokazuje další zápis v deníku:
„V listopadu a prosinci jsme dovezli 1600 ks cihel, které jsme mohli uskladnit u pana Bojdy. Rovněž jsem sehnal stoly, židle, křesla a pracovní nářadí. Tyto věci byly uloženy částečně u mě, zbytek ve skladu u třebovických rybářů.“
Během těchto uvedených skutečností proběhlo současně mnoho jednání u starosty obvodu, na Magistrátu města Ostravy, ředitelství OVaK a znovu dokola, ale potřebná razítka přibývala hlemýždím tempem. Kdy asi bude to poslední? Ještě štěstí, že jsme si mohli v zimních měsících na nedělních „brífincích“ povídat, jak to bude krásné, až to jednou bude.